Káva byla do Brazílie poprvé přivezena již v 18. století. Legenda praví, že v roce 1727 byl povolán praporčík Francisco de Melo Palheta aby urovnal spor o půdu mezi Francouzskou a Nizozemskou Guajanou.  Do Cayenne prý přijel s úmyslem propašovat nazpět sazenice kávovníku. Guvernér Franouzské Guayny však kávu přísně střežil a bránil obchodu se sazenicemi této rostliny. Začal si tedy namlouvat manželku Guvernéra města Cayenne Madame D’Orvilliers. Na závěrečném banketu se jeho milostné činy vyplatily, když mu předala kytici obsahující sazenici, která se stala předkem brazilského kávového průmyslu.

První kávová plantáž byla založena v roce 1770 ve státě Rio de Janeiro a následoval drobný rozvoj exportu do Evropy. Až po roce 1800 však produkce kávy v Brazílii začala strmě růst a částečně nahrazovat cukrovou třtinu. V roce 1800 se vyvezlo 1 720 liber kávy a v roce 1820 toto číslo dosáhlo 12 896 000 liber. Do roku 1840 tento počet vzrostl na 137 300 000 a koncem století Brazílie vyvážela přes miliardu liber kávy ročně (Ukers, 1922).

Okolo roku 1920 již Brazílie vyprodukovala přes 80% celosvětové produkce kávy. I dnes se v Brazílii vypěstuje a zpracuje více než třetina celosvětové produkce kávy a Brazílie je tak stále s předstihem největším světovým producentem kávy. Většina kávy z Brazílie je arabika, která je pěstována v regionech přiléhajícíhc k jihozápadnímu pobřeží Brazílie. Robusta je pak pěstována zejména na západě ve vnitrozemním státě Espírito Santo.